MENSTRUAČNÍ KALÍŠEK - JAK TO (ASI) NEVYŠLO...

Ahoj!

Článek je psaný s nadsázkou. Hysterka jsem jen občas.

Konečně našel ten den. Konečně jsem dnes mohla vyzkoušet svůj menstruační kalíšek v plné parádě. (Ježiš, to zní divně...)

Místo školy máme kvůli maturitám dva týdny praxe v oboru. Sraz ve firmě jsem měla až v deset, takže ráno bylo dost času na všechno připravování. Včetně kalíšku.

Nechci tady zabíhat do detailů (to by bylo vážně nechutný). Jelikož už jsem si kalíšek zaváděla před svými dny, věděla jsem jak na to. Pro jistotu jsem si na spodní prádlo nalepila vložku, kdybych kalíšek zavedla špatně a krev vytékala ven.

Po zavedení jsem cítila v podbřišku menší tlak. Samozřejmě, že byl od kalíšku. Mé tělo nebylo zvyklé ani na tampony. Přišlo mi to úplně normální.

Ještě jsem chvíli seděla za počítačem a poté jsem vyrazila na svou cestu s cílem firmy s odbornou stáží přes půlku Prahy. Jakmile jsem vyšla z domu, věděla jsem, že tu něco není v pořádku. Nebylo mi úplně nejlépe a navíc se kalíšek musel nějak nešikovně pootočit, protože mě šťopka škrábala a dráždila. Jenže nebylo cesty zpět, musela jsem stihnout sraz a nebylo jediné místo, kde bych svůj "problém" mohla napravit. Doufala jsem tedy, že se kalíšek srovná a přestane mi bránit v pohodlné chůzi. (Ano, přepadávala jsem na jednu stranu jako s vyvrknutým kotníkem.)

Celou cestu jsem seděla. Nevím, jestli to bylo lepší nebo stejně hrozné jako stání, protože mi šťopka vadila dál. Bylo mi lehce nevolno, trochu jsem se klepala a cítila jsem se slabá a unavená.

Na stáži jsem na kalíšek úplně zapomněla. Možná je to tím, že jsem měla spoustu práce kolem a nestíhala jsem se soustředit na bolest. Nebo se mi možná kalíšek otočil zase zpátky do správné pozice. Neměla jsem tedy ani motivaci dojít si na toaletu a zkontrolovat ho.

Stáž skončila a já jsem vyrazila domů. Zabočila jsem za roh a - bylo to tu zase. Šťopka. Přežila jsem cestu až domů, tam si klekla do vany a chtěla jsem kalíšek vyjmout. Jenže to nešlo. Nemohla jsem šťopku pořádně chytit a vytáhnout ji, pořád mi klouzala. Nebudu vám lhát, seděla jsem v té vaně asi deset minut pod proudem vody a brečela jsem. Byl to náročný den a mě to zmohlo tak moc, jak to jen ženu při jejích dnech vzít může. Kalíšek jsem vyňala až po pořádné sprše teplé vody smíchané s několika litry mých slz. Cítila jsem se v té koupelně uvězněná a hlavou mi probíhaly situace, jak vysvětluji své gynekoložce, proč mi má ten kalíšek vyndat ona.

A v tento moment jsem si uvědomila, jaké štěstí bylo, že jsem kalíšek nechtěla vyndat na stáži. Brečet za dveřmi kuchyňky, kam si ostatní zaměstnanci chodí na kafe, by určitě nebyla ta nejlepší situace.

Vím, že je možné šťopku ustřihnout a tím ji zkrátit. Nemyslím si, že by to bylo mé řešení, když jsem kalíšek nemohla takovou dobu vytáhnout...

Říkám si, že jsem něco prostě musela udělat špatně. Když jsem se podívala na svou ráno nalepenou vložku, bylo na ní trochu krve. Ale kalíšek byl určitě rozvinutý, alespoň při vyndavání byl. Všichni menstruační kalíšek tolik opěvují, přeci není možné, aby se zrovna mně stala takováto věc.

Bojím se teď kalíšek dál používat. Je deset večer a pořád se cítím slabá. Kalíšek jsem vyjímala kolem třetí. Napsala jsem dokonce výrobcům, zdali by mi nemohli poskytnout začátečnickou radu. Snad odpoví co nejdříve.

Nemáte nějaké tipy, jak se strachu z kalíšku zbavit? Nechci už používat vložky. Vím, že je tu alternativa látkových, těch bych se už nebála. Ale na druhou stranu se mi to nechce vzdát s kalíškem, který stál stejně, jako můj nákup vložek za rok a půl.

Tipy mi můžete psát na stránce Diskuze.

Děkuji moc a pac a pusu,

Adelaid