JAK DOPADLA MOJE EKOVÝZVA 2019 OD GREENPEACE?

​Ahoj!

Ještě před oficiálním začátkem letošní dubnové Ekovýzvy jsem si dala svůj osobní cíl, a to naučit svou mamku používat ekologické sáčky na pečivo.

(Původní článek se svým cílem jsem zde nezveřejnila, můžete si ho přečíst na konci tohoto článku.)

S těžkým srdcem musím přiznat, že byl duben tak nabitý, že jsem na to úplně zapomněla. Nebudu se tu obhajovat, nemám na to právo. Místo toho jsem dál rozvíjela svoje ekologické a zero waste znalosti. Pořídila jsem si menstruační kalíšek, objednala jsem si ekologická brčka WeStraw a vyrobila jsem si skleněnou láhev na pití Oluši.

Celkově mi ale Ekovýzva přinesla naprosto nový koníček, se kterým jsem dlouho bojovala - psaní článků. Začalo mě to bavit natolik, že jsem si založila svůj vlastní blog.  Ten právě teď čtete. Budu zde pokračovat. Na stránce Diskuze se můžete přihlásit do diskuzní sociální sítě Disqus, přes které snad můžu posílat i něco jako news letter. 

Co se týče mého původního cíle, posunout v eko životě i svou maminku, se musím vrátit. Drásá mě ta podívaná na rohlíky v igeliťácích. Doufám, že to zvládnu.

Mějte se moc krásně a těším se na vás v sobotu 4. května v Praze. (Pro ty, kdo neví - jedná se o takovou akci po Ekovýzvě, kde se všichni setkáme a podělíme se o naše zážitky!)

Pac a pusu,

Adelaid ♥

MAMINKA A ZAČÁTEK, uveřejněno 31. 3. 2019

Ve své výzvě nechci měnit sebe, ale osobu mně hodně blízkou. Není to trochu paradox, že nechci zlepšit sama sebe? Nemyslím si.

Mojí mamince je přes 50 let a igelitka je pro ní módní doplněk. Ještě si pamatuje tradiční české síťovky. Bohužel si také moc dobře pamatuje, jak cool bylo mít igelitku s logem známé firmy. To jí vydrželo doteď.

Já osobně se snažím snížit zbytečné obaly, nákupní tašky, igelitové sáčky, jednorázové plasty a dokonce palmový tuk už od léta 2018. Ale s mojí maminkou to není jednoduché. Pořád mi kupuje Milku, ve které je palmáč (to jsem hrozná, že tu čokoládu nechci, co?), moc ráda nakupuje pečivo do sáčků a podobně.

Naštěstí to ale není s mou maminkou tak strašné. Tašky na nákup máme znovupoužitelné a když se roztrhnou, ráda je zašije. Jídlo skoro nekupujeme, jelikož si nevaříme (nosíme jídlo z práce) a svačiny si připravujeme doma. A nesnáší nákup bábovek a buchet v obchodě, protože je levnější a prostě lepší si to udělat doma, že jo.

Maminka nerada kupuje zbytečné věci. Proto má ráda igelitové sáčky, jsou přece zdarma! Bohužel nechápe dopad na životní prostředí. Koupila jsem jí vlastní pytlíky na pečivo, ale odmítá je používat, prý že v něm chleba hned ztvrdne a v sáčku vydrží několik dní. Zatím nepřistoupila ani na kompromis kupování pečiva v bavlněném pytlíku a následné předání do igeliťáku (kterých máme plno, nevyhazujeme je, dokud se neroztrhnou) doma.

Můj cíl je přesvědčit mou maminku, aby dbala na přírodu kolem sebe i daleko od sebe a pečivo nakupovala v bavlněných pytlících. Třeba postoupíme i dál k výraznějšímu snížení její (a tím naší společné) plastové stopy.

Ještě nevím, jak to všechno provedu. Ale na něco budu muset přijít.

Držte palce! Já na oplátku budu držet palce vám všem ostatním.

Pac a pusu,

Adelaid